Reliéf oblasti je tvořen Bílými Karpatami a zejména Vizovickou vrchovinou, jejíž jihovýchodní část se také nazývá Luhačovická vrchovina. Osou Vizovické vrchoviny je Klášťovský hřbet probíhající od jihozápadu k severovýchodu. Nejvyšším vrcholem v luhačovické oblasti je Komonec, vysoký 672 m n.m. Do východní a jihovýchodní části oblasti zasahuje pohoří Bílé Karpaty. Nejvíce území zaujímají lesy, vysoký je i podíl zemědělské půdy 42,4 % území.
Město má ceněnou urbanistickou a architektonickou tvář, podpořenou i předpovězenou úchvatným členitým terénem spojených údolí. Na architektonické podobě Luhačovic se podíleli vynikající architekti Dušan Jurkovič, Emil Králík, Oskar Poříska. Nesmazatelnou stopu zde dokonce zanechal jeden z pionýrů moderní architektury a mezinárodně respektovaná osobnost Bohuslav Fuchs. Vypracoval pro Luhačovice několik územních plánů a podle jeho návrhu byly postaveny penziony Radun, Iva, Avion a Viola a vila Sáva.
Území je poměrně bohaté na minerální prameny. V luhačovské oblasti se vyskytují uhličité vody a sirné vody, které daly základ lázeňské léčbě a využívají se k léčení neduhů dýchacího a trávicího ústrojí, nemocí a poruch látkové výměny a pohybového ústrojí. Nejznámějším pramenem je Vincentka, která se jako jediný pramen plní do lahví.
Centrem oblasti je lázeňské město Luhačovice, kterému nezaměnitelný ráz vtiskly stavby architekta Dušana Jurkoviče. Jeho dílo reprezentují stavby jako jsou Vodoléčebný ústav s lázeňskou plovárnou se slunečními lázněmi, Jurkovičův dům nebo dům Jestřábí. Nejnovější fontána v Luhačovicích je z roku 2000 a je součástí dominanty kruhového objezdu. Stranou od lázeňského centra leží barokní zámek. V blízkosti města se nachází přehradní nádrž Pozlovice, využívaná k rekreaci a sportovnímu rybaření.
V lesích mezi obcemi Pozlovice a Podhradí se nachází zřícenina hradu Starý Světlov, nad obcí Horní Lhota v terénu lze rozpoznat jednotlivé valy složitého předhradí hradu Sehrad.
Zdroj: Wikipedia.org (2022); ČSÚ a Oficiální stránky Lazně Luhačovice
